Zdravotní sestra nakažená koronavirem: Říkali mi, ať jdu do práce. Ani testovat mě nechtěli | info.cz

Články odjinud

Zdravotní sestra nakažená koronavirem: Říkali mi, ať jdu do práce. Ani testovat mě nechtěli

Kateřina Zoubková pracuje jako zdravotní sestra v londýnské Queen Elizabeth Hospital. Sama se nakazila koronavirem, ale vyslechla si, že pokud je dva dny bez teplot, může se vrátit do práce. „Prý mě už ani testovat nebudou. V testování zdravotníků, které pak bez dalšího testu posílají do práce, nevidím smysl a nevím, co si o tom mám myslet,“ popisuje Zoubková svou zkušenost.

Po studiu a dvou letech praxe v Česku se Kateřina Zoubková přestěhovala za prací do Velké Británie. Je zdravotní sestrou v londýnské Queen Elizabeth Hospital a současnou pandemii prožívá na vlastní kůži, ale ne jako zdravotnice, nýbrž jako pacientka. „Jsem šestý týden na neschopence, jelikož jsem sama onemocněla s koronavirem. Nakazila jsem se ještě předtím, než to tu naplno propuklo, snad už příští týden se vrátím do práce,“ říká Zoubková.

Ačkoli je sestra, i pro ni bylo obtížné nechat se otestovat. Na infolince si vyslechla, že koronavirus nejspíš má, ale stačí, když bude týden v domácí izolaci. „Pár dní nato se mi zhoršilo dýchání, pak se mi opět rozjela horečka, kašel a bolesti celého těla. Nemohla jsem ani chodit a onemocněly i mé děti,“ popisuje svou zkušenost Zoubková. „Kvůli silným bolestem nohou mi řekli, ať zavolám obvodnímu lékaři. Ten mi řekl, že je to jasný koronavirus a mám se izolovat opět na sedm dní. Pak teprve začali testovat zdravotníky, ale i na to se musely sepisovat petice,“ dodává.

Ani samotné testování se podle Zoubkové neobešlo bez problémů. „Protože nemám auto, tak mi nejprve řekli, že mě neotestují, protože je to drive-thru testování, při kterém se sedí v autě projíždějícím testovacím stanovištěm. Musela jsem říct kamarádce, ať mě tam odveze. Test mi vyšel pozitivní, to už bylo čtyři týdny po prvních příznacích. Po týdnu mi dělali druhý test, kde jsem měla opět pozitivní výsledek,“ tvrdí.

Navzdory tomu, že i její dvě dcery, se kterými byla v domácí karanténě, měly příznaky onemocnění Covid-19, nebylo možné je nechat otestovat. Co je ale podle Zoubkové více zarážející, je skutečnost, že o její opětovné otestování neusilovala ani nemocnice, ve které pracuje. „Když jsem to sdělila v práci, tak mě velmi překvapila jejich odpověď, že pokud dva dny nemám horečku a izolovala jsem se, tak se můžu vrátit do práce. Musela jsem jim napsat, zda jsem to správně pochopila. Prý ano. Do práce jsem ale zatím nešla, protože se na to stále necítím,“ popisuje Zoubková realitu britského zdravotnictví, která je podle ní šokující.

Od kolegů Zoubková ví, že zdravotníci se potýkají s nedostatkem ochranných pomůcek. „Pracuji na psychiatrické intenzivní péče. Z patnácti pacientů jich má pět koronavirus. A my je musíme mít na oddělení, mentálně jsou na tom dost špatně, nechápou izolaci nebo odstupy. Když mi kolegyně popisovala pomůcky, co má personál, který s nimi pracuje, tak je to jen ta základní chirurgická maska, zástěra a rukavice, takže nic moc,“ líčí Zoubková poměry na svém oddělení.

Jakkoliv úroveň zrovna psychiatrické péče považuje za vyšší než v Česku, obecně je na tom podle ní britské zdravotnictví mnohem hůře. „Primární péče obvodních lékařů je komplikovaná a není na dobré úrovni. Dostat se ke specialistovi je hrozně těžké. Myslím, že v Anglii je nezbytné privátní pojištění. V minulosti mi dcera málem zemřela, protože trvalo strašně dlouho, než se dostala ke specialistovi,“ sdílí Zoubková svou negativní zkušenost. „Pokud je podezření například na rakovinu, tak jsou dva týdny na to, aby byl člověk vyšetřen specialistou. Pokud není podezření na rakovinu a je to urgentní, tak jsou to dva měsíce. Pokud to není ani urgentní, je to okolo půl roku, někdy i déle. I s pohotovostmi mám špatné zkušenosti. V porovnání s tím, na co jsem byla zvyklá z Česka, je to děs a bída,“ uzavírá Zoubková.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud