Cukrovky se bojím víc než koronaviru, v Česku jí trpí každý desátý, říká diabetolog Šoupal | info.cz

Články odjinud

Cukrovky se bojím víc než koronaviru, v Česku jí trpí každý desátý, říká diabetolog Šoupal

I v probíhající panice způsobené epidemií koronaviru se diabetolog Jan Šoupal netají tím, že se více obává cukrovky. „Cukrovku má spousta lidí. Jen u nás v Česku milion, to znamená každý desátý. Doufejme, že koronavirus zde nepostihne milion lidí,“ říká Šoupal. Proč vlastně cukrovkou trpí tolik Čechů a jaká je možná prevence? Jak v léčbě pomáhá glukózový senzor, na jehož používání vedl doktor Šoupal i v zahraničí ceněnou studii? Podívejte se na celý rozhovor v úvodu článku.

„Určitě se víc bojím cukrovky než koronaviru,“ říká diabetolog Jan Šoupal z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Na dotaz, zda by prospělo, kdyby se rizikům cukrovky dostávalo takové pozornosti jako koronavirové epidemii, pak Šoupal odpovídá, že koronaviru mediální pozornost nezávidí a cukrovku nepovažuje za podceňovanou.

Za příčiny rozšířenější cukrovky druhého typu Šoupal označuje hlavně blahobyt na úrovni dostupných velmi kalorických potravin a jím danou obezitu, ale i genetické předpoklady. „Když má někdo rodiče diabetika, je u něj riziko rozvoje cukrovky v dospělosti okolo padesáti procent, pokud jsou diabetici oba rodiče, už se ta pravděpodobnost blíží 100 procentům. Záleží samozřejmě na tom, jak těžká to bude cukrovka, ale ta pravděpodobnost je velmi vysoká,“ vysvětluje Šoupal.

Prevencí cukrovky druhého typu je podle diabetologa Šoupala dostatek pohybu a zdravý jídelníček. U cukrovky prvního typu je ale jakákoliv prevence nesmírně složitá a téměř neexistuje žádná účinná metoda, jak nemoci předejít. „Roli hraje více faktorů. Jak vhodná genetická výbava, tak zřejmě i nějaká náhodná virová infekce, která doposud nebyla dobře identifikována, která odstartuje autoimunitní proces,“ říká Šoupal.

Upozorňuje mimo jiné i na to, že populární nízkosacharidová dieta není pro pacienty s diabetem prvního typu příliš vhodná. „Nevíme, zda pozitivní efekt v podobě nižší průměrné glykémie, nebude vykoupen vysokou hladinou cholesterolu. Podobná dieta není řešením a má spoustu rizik,“ varuje Šoupal.

Do povědomí nejen odborné veřejnosti se doktor Šoupal dostal v souvislosti se studií užívání glukózových senzorů, za kterou byl oceňován i v zahraničí. Tento typ léčby podle Šoupala předčí i donedávna diabetology preferované inzulinové pumpy. „Rozdíl mezi pumpou a senzorem je dramatický," říká Šoupal. „Jestliže si myslíme, že cukrovka 1. typu ukrajuje pacientům ze života osm až deset let, tak jsme jim dnes pomocí senzoru schopni těch osm let vrátit. A to je myslím dosti zásadní,“ popisuje výhody glukózového senzoru, který nyní i díky jeho studii hradí pacientům pojišťovna.

Lidem, kteří senzor nosit nechtějí, pak vysvětluje, že jeho výhody jsou natolik zásadní, že rozhodnutí ho nenosit je může stát roky života. „Není to jen o délce, ale i o kvalitě života. Mírný diskomfort je vyvážen těmito výhodami,“ uzavírá Šoupal.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud