Palán: Samota dává člověku možnost poznat sám sebe. Když jsem se toulal, bylo mi skvěle | info.cz

Články odjinud

Palán: Samota dává člověku možnost poznat sám sebe. Když jsem se toulal, bylo mi skvěle

Aleš Palán jako publicista a spisovatel ve svých knihách zmapoval osudy několika českých samotářů. Samotu poznal i sám na vlastní kůži, když se koncem osmdesátých let toulal Československem. „Být sám a mít se skvěle se nevylučuje a naopak se to v duši mnoha lidí snoubí,“ vysvětluje Palán a dodává, že samota člověku dává skvělou a zároveň děsivou možnost poznat sám sebe. Jací samotáři u nás žijí, co je vedlo k tomu žít o samotě a co chtějí od společnosti? V čem se od nich můžeme inspirovat? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.

Novinář, publicista a autor knih o českých samotářích Aleš Palán samotu zažil na vlastní kůži. Jak přiznává v rozhovoru s Pavlem Štruncem, koncem osmdesátých let se tři roky toulal Československem. „Neměl jsem pas, takže jsem nemohl nikam dál, neměl jsem skoro žádné peníze a bylo mi dobře a svobodně. Byl jsem na společenském okraji a mimo systém,“ říká Palán a dodává, že to, že je někdo sám a má se skvěle se nevylučuje a naopak se to v duši mnoha lidí snoubí.

„Partnerství je podstata, ale těch podstat máme víc. A jednou z těch podstat je i být sám či sama za sebe, přemýšlet o sobě a nemít možnost se rozptýlit. V té chvíli má člověk tu skvělou a děsivou možnost potkat sám sebe,“ dodává Palán.

Aleš Palán upozorňuje na to, že osamělost a samota jsou úplně jiné věci, jen mají stejný slovní základ, a proto se často pletou a dochází k jejich pojmovému zaměňování. „Osamění je věc, která bolí. O té mé knížky nejsou. Samota přináší kontakt s prostředím nebo i vyšším jsoucnem, pokud v něj člověk věří. A to je podle mě jednoznačně pozitivní,“ vysvětluje Palán, podle kterého neexistuje jednotící prvek toho, proč lidé zvolí cestu života o samotě.

„Pokud jsme se o tom s hrdiny mých knih bavili, bylo to jenom proto, abychom si vysvětlili současný stav. Mě více než ty důvody zajímalo to, co se v té dlouhodobé samotě děje,“ říká Palán.

Samotáře nelze podle Palána brát jako nějakou jednotnou sociologickou skupinu a pro jejich různorodost nelze poznatky o jednotlivcích zobecňovat. Někteří samotáři, jejichž osudy ve své tvorbě Palán mapuje, zvolili samotu jako útěk před něčím, jiní naopak jako cestu za něčím. Mnohdy byly ale důvody úplně jiné.

„Dělal jsem rozhovor s podnikatelkou, která už toho měla dost a prodala svůj byznys. S paní, která se na horské samotě narodila a prožila tam celý život. S člověkem, který předpokládal konec světa a kvůli tomu nechal civilizaci stranou. Se statkářkou, která se stará o zvířata, nemá vodu ani elektřinu a přesto si dálkově dodělala vysokou školu. To ale nepovažuji za zajímavé, naopak mě zajímá to vše okolo,“ popisuje Palán jednotlivé samotáře. „Nejsou to bezdomovci, ale domovci. Jediné, co po společnosti chtějí, je, aby jim dala pokoj,“ uzavírá Palán.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud