Strach: Jsme rozmazlení a pyšní. I díky politické korektnosti ztrácíme smysl pro humor | info.cz

Články odjinud

Strach: Jsme rozmazlení a pyšní. I díky politické korektnosti ztrácíme smysl pro humor

„Domníváme se, že jsme ti nejlepší demokraté, nejlépe rozumíme svobodě a nejlépe víme to či ono. A z té naší povýšenosti máme tendenci soudit a dávat rady ostatním, kteří podle našeho názoru nejsou tak dobří jako my,“ říká režisér Jiří Strach. „Ať si je společnost jaká chce, ale byl bych raději, kdybychom byli lidštější a pravda a láska by vítězila, kdybychom vycházeli z pokory a ne z pýchy,“ dodává. Co podle Stracha způsobuje rozdělení společnosti? Jaký vliv má na společnost politická korektnost? A jaká situace panuje v prostředí českého filmu? Podívejte se na celý rozhovor v úvodu článku.

„Třicáté výročí listopadu 1989 jsem si připomínal i nepřipomínal,“ říká režisér Jiří Strach s tím, že se zúčastnil vzpomínkové mše svaté, ale na Národní třídu nezamířil. „Nechtěl jsem na vlastní oči sledovat tu celospolečenskou přepjatost, jak z jedné, tak z druhé strany. Když si jde někdo s květinou připomenout nabytou svobodu, ať je to můj politický sympatizant nebo odpůrce, tak mám pocit, že se na něj nekřičí sprostá slova. To jsem nechtěl vidět na vlastní oči,“ vysvětluje své rozhodnutí Strach a dodává, že si v sobě chtěl zachovat listopadový étos: „Nejsme jako oni.“ Podle Stracha může člověk s politiky účastnícími se vzpomínkové akce na Národní třídě může souhlasit i nesouhlasit, ale vulgarity považuje za chování za hranou.

Strach se domnívá, že za uplynulých třicet let jsme se ještě nenaučili být skutečnými demokraty ve smyslu schopnosti respektovat výsledek voleb, když vyhraje někdo, komu zrovna nefandíme. „Je to celosvětový problém. Na USA jsem vždy obdivoval to, jak po vypjaté volební kampani republikánů a demokratů a proběhlých volbách dokázala Amerika být opět jednotná. A dnes se to neděje ani v těch Spojených státech,“ komentuje politickou situaci Strach.

„Problém je, že jsme všichni emotivně přepjatí a ztrácíme nadhled. Všimněte si, jak ubylo anekdot,“ říká Strach s tím, že podle něj nejsme schopni brát události, které se kolem nás odehrávají, s humorem. „Bereme se strašně vážně, je to částečně dáno politickou korektností. Žijeme v pocitu, kolik svobody máme, ale přitom si ji sami ukrajujeme,“ dodává Strach.

Český film podle Stracha bohužel patří do kategorie těch aktivit, které by se bez podpory v podobě státních dotací neobešly. „Výroba každého filmu je dnes tak drahá a tržní síla desetimilionové země je naopak moc malá. Pokud by se společnost rozhodla, že český film bude fungovat bez dotací, neřeknu ani slovo. Musíme si ale uvědomit, že pak budou vznikat jen různé, řekněme populistické a lascivní, komedie s jediným cílem nalákat lidi do kina. S kulturním rozměrem filmu bychom se museli rozloučit,“ popisuje situaci Strach a za příklad dává film Nabarvené práče režiséra Václava Marhoula, který by bez státní podpory nevznikl. „Položme si tedy otázku, zda chceme, aby podobné filmy už nebyly natočeny,“ uzavírá Strach.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud